Jsem neschopná, nerozhodná a tím pádem hlavně taky dosud nerozhodnutá. Hraju tak trochu hru, s okolím i sama se sebou (nebo hlavně sama se sebou?) a už mě to přestává bavit. Nevím, co chci, nevím, co bych chtít měla a nevím, jestli to, co možná teda opravdu chci, za to stojí. Nestojí. Jasně. Anebo že by jo? Jsem nerozhodná....

Ale polibte mi šos, jinak se mám fajn. xD

Opět uběhlo pár dní a hle, už zase píšu.  Musím říct, že to své "předsevzetí" poměrně dodržuju... nakonec budu mít ještě článků za prosinec víc, než za celý zbytek roku. xD

Stále nepřestávám vycházet z údivu, že už je ten prosinec... jak jsem dneska psala v práci všude to datum 11.12.2009, pokaždé jsem si musela říct - omg, za TŘINÁCT dní jsou Vánoce!!

Hop, prosinec... jakže? Kde nechal... hm... srpen? Vždyť ještě před chvílí byl tu a... cože? Prosinec? To přeci není možný... prosinec?

Prosinec. Tečka.

I kalendář to tvrdí...

Jestli teda nekecá....

Znamená to, že zase kolem nás protančil (i když u někoho se možná jen tak belhal...) jeden celý rok.. a to více než logicky znamená, že jsme zase o rok

Návštěva u babičky a dědy se neobešla bez výslechu, za který by se nemuseli stydět na kdejaké policejní stanici. Ovšem věta: "A kdy bude svatba?" - NO TAK TO NAS*AT. Never, never, NEVER! Prostě jen proto, že to NIKDY nebyl můj sen, tak, jak to maj všechny NORMÁLNÍ holky. Tak holt nejsem normální, no mam se z toho zbláznit?! =D

Zítra mne čeká vstávání do práce.

Tak vám nevím, jestli je to pouze tím, že je ta pitomá, pitomá, PITOMÁ neděle, kterou vždycky z duše nenávidím anebo taky trochu něčím jiným... ale jsem mrzutá až skoro lítaj blesky. A vlastně moc dobře vím, že za tohle nemůže jenom neděle, že za to může něco víc... a nejhorší na tom všem je, že tentokrát ne neděle, ale JÁ za to můžu hlavně... protože jsem pitomá, pitomá, PITOMÁ! Ani netušíte jak...

A

Jak si tak sedím v práci a nemám co dělat (ostatně jako vždy), dostala jsem najednou hroznou chuť psát si zase blog každej den. Psát sem blbosti, články o dvou větách, dávat sem obrázky, fotky, videa, písničky, občas napsat mega dlouhej článek, co ho málokdo přečte do konce, občas změnit design, diskutovat s ostatnímy blogery...

A opět po více než dvou měsících. Škoda, že tenhle blog nezásobuju neúnavně blbostma z mého života, protože možná právě ty, co se mi dějí poslední měsíce, bych si jednou ráda pamatovala... nu což, pozdě...

Mám se fajn. Víc než fajn. Skvěle. Škola? BOMBA! Nelituju, že jsem odešla z té minulé, tahle je... no jedním slovem skvělá. A spolužáci jakbysmet, poznala jsem v jednom

Jak si tak bydlím v tej Prahe, tak se po večerech občas celkem nudím. Umocňují to zvlášť takové chvíle, kdy se po pěti dnech strávených na fesťáku, kde jsou v každém okamžiku kolem vás stovky lidí, kteří vás neustále nevědomky baví jejich výroky nebo gesty, vrátím do prázdného bytu, kde si můžu popovídat tak leda s ledničkou.

A tak jsem se hned prvního večera rozhodla o letošním Trutnově