To bych snad ani nebyla já, kdyby se pořád něco nedělo, jen mě teď zase mrzí, že jsem na ten blog tak ošklivě zanevřela, protože si už samozřejmě nevzpomínám ani na čtvrtinu toho všeho.

Jo, mám práci na plnej úvazek.

Jo, chodim na vejšku.

Jo, přestěhovala jsem se do Prahy a už půl roku žiju bez rodičů.

Říká se, že stereotyp člověka unavuje. Mě teda rozhodně. Ačkoli...

Milá majitelka tohoto (dozajista úžasného) blogu zase jednou dostala chuť psát.

Jsem neschopná, nerozhodná a tím pádem hlavně taky dosud nerozhodnutá. Hraju tak trochu hru, s okolím i sama se sebou (nebo hlavně sama se sebou?) a už mě to přestává bavit. Nevím, co chci, nevím, co bych chtít měla a nevím, jestli to, co možná teda opravdu chci, za to stojí. Nestojí. Jasně. Anebo že by jo? Jsem nerozhodná....

Ale polibte mi šos, jinak se mám fajn. xD

Opět uběhlo pár dní a hle, už zase píšu.  Musím říct, že to své "předsevzetí" poměrně dodržuju... nakonec budu mít ještě článků za prosinec víc, než za celý zbytek roku. xD

Stále nepřestávám vycházet z údivu, že už je ten prosinec... jak jsem dneska psala v práci všude to datum 11.12.2009, pokaždé jsem si musela říct - omg, za TŘINÁCT dní jsou Vánoce!!

Hop, prosinec... jakže? Kde nechal... hm... srpen? Vždyť ještě před chvílí byl tu a... cože? Prosinec? To přeci není možný... prosinec?

Prosinec. Tečka.

I kalendář to tvrdí...

Jestli teda nekecá....

Znamená to, že zase kolem nás protančil (i když u někoho se možná jen tak belhal...) jeden celý rok.. a to více než logicky znamená, že jsme zase o rok

Návštěva u babičky a dědy se neobešla bez výslechu, za který by se nemuseli stydět na kdejaké policejní stanici. Ovšem věta: "A kdy bude svatba?" - NO TAK TO NAS*AT. Never, never, NEVER! Prostě jen proto, že to NIKDY nebyl můj sen, tak, jak to maj všechny NORMÁLNÍ holky. Tak holt nejsem normální, no mam se z toho zbláznit?! =D

Zítra mne čeká vstávání do práce.