Návštěva u babičky a dědy se neobešla bez výslechu, za který by se nemuseli stydět na kdejaké policejní stanici. Ovšem věta: "A kdy bude svatba?" - NO TAK TO NAS*AT. Never, never, NEVER! Prostě jen proto, že to NIKDY nebyl můj sen, tak, jak to maj všechny NORMÁLNÍ holky. Tak holt nejsem normální, no mam se z toho zbláznit?! =D

Zítra mne čeká vstávání do práce.

Tak vám nevím, jestli je to pouze tím, že je ta pitomá, pitomá, PITOMÁ neděle, kterou vždycky z duše nenávidím anebo taky trochu něčím jiným... ale jsem mrzutá až skoro lítaj blesky. A vlastně moc dobře vím, že za tohle nemůže jenom neděle, že za to může něco víc... a nejhorší na tom všem je, že tentokrát ne neděle, ale JÁ za to můžu hlavně... protože jsem pitomá, pitomá, PITOMÁ! Ani netušíte jak...

A

Jak si tak sedím v práci a nemám co dělat (ostatně jako vždy), dostala jsem najednou hroznou chuť psát si zase blog každej den. Psát sem blbosti, články o dvou větách, dávat sem obrázky, fotky, videa, písničky, občas napsat mega dlouhej článek, co ho málokdo přečte do konce, občas změnit design, diskutovat s ostatnímy blogery...

A opět po více než dvou měsících. Škoda, že tenhle blog nezásobuju neúnavně blbostma z mého života, protože možná právě ty, co se mi dějí poslední měsíce, bych si jednou ráda pamatovala... nu což, pozdě...

Mám se fajn. Víc než fajn. Skvěle. Škola? BOMBA! Nelituju, že jsem odešla z té minulé, tahle je... no jedním slovem skvělá. A spolužáci jakbysmet, poznala jsem v jednom