Spontánní vzpomínky na sedmičky sedmého dubna

7. duben 2008 | 02.55 |
› 

- hlavní město Francie je Paříž
- na červenou se stojí, na zelenou přechází
- země je kulatá a není středem vesmíru
- Čechy leží v Evropě
- zlatá bula sicilská (nevím, kde se píší velká a malá písmena.. :D ) - 1212
- je rok 2008
- existují přesně dva lidé, kterým patří minulý prázdniny

O těch prvních šesti věcech nepochybujete, že ne? Tak se ani neodvažujte pochybovat o tom sedmým! ;)
.. jsem magor, když na ty sedmičky myslím skoro pořád, ačkoli neuplyne tak dlouhá doba.. a už to bude rok?
A s tim jedinym člověkem to opět už více jak dvě hodiny probírám, jako by to bylo něco, o čem jsme ještě nikdy nemluvili, jako bychom to jeden jak druhej neznali nazpaměť... :D

[23:50:39] J.: v zimě se musí kouřit .. zelenýý list :D
[23:50:44] J.: nj
[23:50:46] J.: sedmičkyyy
[23:50:57] Andie: sedmičky sou vlastně taková naše soukromá legenda :D
[23:51:04] J.: tjn
[23:51:07] J.: jenom naše!
[23:51:09] Andie: člověk pomalu přestává věřit, že se staly..
+++ - - - +++
[0:25:26] J.: celý ty prázdniny byly hrozně trhlý
[0:25:31] J.: prostě totálně
[0:25:54] J.: jak se mi vybavujou všechny ty okamžiky z nich
[0:26:08] Andie: totální nekonečná nepravděpodobnost :D
[0:26:12] J.: tak prostě .. to je něco, co se nikdy ani zdaleka nezopakuje
[0:26:13] J.: :D
+++ - - - +++
[0:47:58] J.: a chytla mě hrozná nostalgie
[0:48:03] J.: omg neměl sem to dělat, teď neusnu
[0:48:09] Andie: já taky ne
[0:48:13] Andie: ani se mi najednou spát nechce..
[0:48:14] J,: aaaaaa

ty věci jako na! co to je? zapalovač!, nebo tatranky, pohádka mládí, ty spiklenecký teorie a blbosti, to, jak jsme seděli o půlnoci uprostřed takový malý silnice s půllitrama, kde téměř převládala vodka nad džusem a pak tam přijelo auto a my čuměli do těch reflektorů.. a cesta vlakem a ledoborci a "Andie nespi!" - "Já nespim...." a svatava a proutníci kluci a má milá maruška... a ježííííšek si řííííkal... prdeeeeeeeeel!, bezva... bééééézváááááá!, palušky, odporná vodka s tangem (brrrr! :D ), zahřívací kočka, lidi ze stanu, co nás málem zabili, protože jsme zpívali asi do pěti do rána, ťunťové, škvoři, kotník, babyloooon, konec světa v roce 2012, Sto Zvířat, ty večery v Praze a házení buráků do mýho výstřihu a vykalená sedmička hnusnýho amundsena před nicnetušícíma dalšíma dvěma osobama a můj noční útěk a běh v dešti v žabkách, když jsem měla na nohách ponožky a nejvíc se zkalit po blbejch čtyřech pivech a ty hovory, který jsem zpravidla ukončovala slovy: "Hele, už svítá.. já du spát, rodiče za chvíli vstávaj a oni by mě zabili, kdyby zjistili, že eště nespim..." a naše pětidenní kalba na kladně (snídaně v 1500, oběd kolem osmé, pak hospoda a večeře kolem třetí čtvrté ráno) a hlavně nešlap na kanál a bombusový debaty, u kterejch jsem většinou usnula a nechala to běžet v mobilu až do rána a živohošť, kde sem sito nejvíc užila s mamkou a bráchou a kde měli panáka vodky za 9 Kč a můj mobil, co si hrál na matrix a hospoda, kde voněly steaky a my neměli prachy a benzinka, do které jsme se v noci dobývali ("Jaktože ty svině nemaj otevřeno, dyť tu píšou, že maj od 00:00 do 24:00!!!"), zatímco na nás koukal prodavač u nočního okýnka a dobeš a věcí, co některý lidi nechápali a voda a Kouř promítanej v Trutnově na fesťáku a jak to tam všichni nejvíc znali a chápali a citovali a smáli se a Hare Krišna, Hare Rama! a střevo a jak jsme seděli v Trutnově v noci na prolejzačkách a ty děsný Toi-toiky alias Fuj-fujky a bubnování na plechový umyvadla a pití vodky a následný zpěv a ta fronta na vstupenku a jízda vlakem na vodu, kdy jsme všichni leželi nebo seděli na zemi v nějaký úschovně na kola, protože jinde pro nás prostě nebylo místo a jak jsme museli vstávat asi v půl čtvrtý, abychom stihli vlak, co jel z hlaváku v šest.. a jak jsme nastoupili takhle brzo ráno do tramvaje, která byla téměř prázdná a byl tam S. a pak ještě nastoupil B. a všichni ty obrovský krosny a všichni uplně nevyspalý a všichni tak tupě koukali a mně bylo hrozně blbě od žaludku a dala jsem teplý tousty do ubrousku, kterej se na ně přilepil a Krumlov a pizza a ledová tříšť u kašny (či co to bylo) a "tady je někde určitě plus..." .. "jo a kde?" ... "Už to musí bejt kousek..." ... "Prosimvás, kde je tady plus?" ... "Plus? Vy jste tu autem?" ... "Ne.." ... "No ale plus je odtud sedm kilometrů..." ... "Já tě zabiju!!" .. "No tak támhle je nějaká sámoška..." ... "No skvělý..." a taky ta hra, jak se zamíchaj kostky s písmenkama a ony zapadnou do takové formy a pak se tam v tom hledají slova a taky borci a mikrotén a srnky a zákaz kouření a tuleni a medvědice a mrož a MAZANÝ FILIP (z čehož "Kouříte ráda baseballové pálky..?", "Doktor vám povolil jen jednu sklenku denně?" a hamižný veverky) a večeře ve čtyři, ke který byly moje přesolený hranolky a mnou osmažené filé a původně pórkovo-sýrová omáčka, do které jsme v pozdních nočních hodinách přidali pivo, víno, vodku a KÁVU (a jak byla dobrá :D ... no moc ne...) a jak jsem jeden večer furt zakazovala už pít ty piva a jak jsme vždycky ráno kouřili na balkoně, zatímco lidi už chodili do práce.. a pak jsme teprv šli spát a nebo jak si T. myslela, že má velký problém, tak jsem kvůli tomu jela do Prahy a než jsem přijela, už bylo po problému.. ale aspoň jsme si to v tý Praze pak pořádně užili a skákali v kalužích a strašně se sváděly a chudák J. z nás dvou nemohl a pak jsme byli nakupovat v hypernově a pak jsme u T. přespávali a jejich rodiče nám v jedenáct nedovolili jít do hospody, tak jsme si šli na benzínku nakoupit asi deset piv a dělali tam doma hroznej bordel a jak jsme s J. házeli od T. z balkonu dolů kolíčky a jak jsme se z toho všeho málem všichni zbláznili a jak jsem chodila do práce a dělala dvanáct hodin denně, BYDLELA v Praze a skoro nespala a jak jsem byla jednu dobu hodně zmatená a jak jsem si psala deníček recepční a ještě spoustu děsnejch hlodů do normálního deníčku a jak jsem našla medvídka a jak za mnou přišly Kath a T. do práce a T. fakt přinesla ty chlebíčky a ještě pivo a já se celý odpoledne místo práce flákala a potají pila pivo a potají sem tam kouřila, aby o tom nevěděla babička, která v ČTK taky pracovala... a jak jsem se dycky bavila, když tam byl securiťák Marek.. a popelář, proboha! a jak jsem se pak na všechny naštvala, protože se začlo všecko děsně komplikovat, tak jsem odjela pryč, abych si to všechno srovnala a jak jsem řekla, že jedinej, komu jsem ochotná věřit, je J. a jak jsme s T. a Kath byly na Karlově mostě a pily Lambrusco a jedly chipsy a nějakej vožrala nás chtěl do kapely, pak se s nim poprala taková sympatická kurtizána, které jsem za to věnovala cigaretu a jak jsme pak pískaly na prázdnou flašku od lambrusca a cinkaly víčkama a nějakej vtipnej chlápek nám hodil asi čtyři koruny a jak jsme u T. na chatě zjistili, že sme přes noc ve třech vykouřli pět (nebo šest?!) krabiček camelek a nemáme tam ani jednu jedinou a jak jsme chtěli balit cíga z listí ořechu a jak jsme pak jeli na kole do hospody a tam měli jen máčka a my za ně byli šťastný a jak jsme pak byli u Kath na chatě a byla tam K., se kterou jsem se po dvou letech usmířila a celou noc jsme si já, Kath a K. povídaly a nejvíc se smály a pak jsme se smály eště v osm hodin ráno v posteli a nemohly jsme spát a jak jsme pak druhej den vypili RHčko a šáňo a pak odejli T. s M. a my vypily ve třech celou tequillu a snědly půlku melounu a můj žaludek to potom nevydržel a odneslo to umyvadlo a když jsme pak ráno sešly do kuchyně, válely se všude okousaný půlměsíčky citronu, všechno bylo celý lepkavý a všude na zemi byla sůl a jak jsme se s J. netěšili na konec prázdnin a jak jsme jeli z vody většina autobusem a jen T. s M. jeli vlakem a jak dělal S. neustále na vodě hodiny a já sem se vztekala nad p. protože mě celou pocákal pádlem a jak jsme se na klidných úsecích vody všichni spojili, leželi, pokuřovali a opalovali se a jak jsme byli spálený a jaká byla děsivá zima v noci a jak jsem si ve tmě stavěla stan a pak byl hrozně křivej a jak v Trutnově holkám praskla jedna z těch dvou tyčí, co ten stan drží zpevněnej a ten stan vypadal jak pankáč a poslední noc v trutnově byla děsná bouřka a nám pršelo do stanu, protože se nám odvázala ta vrchní část stanu a já na to koukala a nebyla jsem schopna slova a jak holkám kvůli tomu pankáči nejvíc teklo do stanu a jak řvaly: "Braaadoooo, braaaadoooo! Pomoooc!" a náš festivalovej deníček a halušky a jak jsem dostala hysterák, když mi J. s naprostým klidem ve stanu oznámil: "Hele, spouští se nad tebou pavouk..." a já mu málem skočila do náruče (což by ho asi zabilo :D ) a jak sem furt měla ve stanu bordel a ty naše trutnovský kytky a jak jsem chtěla zabít škvora, ale on se nedal a oni mi pak napovídali, že se mi bude chtít pomstít a já se ho uplně bála a "Že nevíš, co cejtim?" .. "Že by tu někdo hulil..?" a naše uklánění a předávání dvou flašek houby nestejné kvality, i když byla prostě vyrobena z úplně stejných ingrediencí (dodnes to nechápu) na koncertě Švihadla v Trutnově a věci, o kterejch sem ani nemůžu napsat a jak jsem potom zjistila, že p. je vlastně hroznej hajzl a jak se pak všecko začlo rozpadat... ale všecko to bylo tak krásný, jedinečný, úžasný.. a to sem určitě vyjmenovala jen zlomek všech věcí. A jsou dvě věci, na které jsem přišla, že mi děsně připomínají prázdniny. Pleťová voda od Nivey a antiperspirant Nivea Energy Fresh (ten s citrusovou trávou). A pak kvanta písní, které občas psychicky nezvládnu poslouchat.

Kdo tohle přečte až do konce, zaslouží můj obdiv.

....po víně, po víně, narazíš do skříně...

A výsledek je, že jsme si krásně osvěžili báječné vzpomínky... a oba přivodili těžkou depku (i když on asi větší). Miluju sedmičky. A navždycky budu zbožňovat J., T., Kath, druhou Kath, K., chlapce B.... a ještě mnohem víc lidí. (a samozřejmě svoji rodinu, ale ta zrovna s tímhle článkem příliš nesouvisí... a vlastně kvůli jedné věci souvisí až neuvěřitelně těsně... jaká krásná hříčka osudu).


Zapsáno v návalu snad té největší nostalgie od dob, kdy sedmičky skončily.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře