No a je to tady, další rok u konce. To to letí....
Lámala jsem si hlavu s tím, co vám do toho příštího roku popřeju, aby to bylo třeskutě originální a vtipné... a když jsem si jako inspiraci otevřela silvestrovskej článek z minulého roku, zjistila jsem, že na něm nemám potřebu nic měnit. Pořád vám přeju úplně to samé, přeju to vlastně i sama sobě. Takže ho sem zkopíruju (samozřejmě s malou úpravou číselných údajů) pěkně i s obrázkem, abych vám to připomněla, protože je mi jasný, že na to, abyste si ten článek z minulýho roku našli sami, jste moc líný. =P

Přátelé, kamarádi! (doufám, že vám nevadí, že jsem si dovolila použít zde repliku z onoho úžasného českého filmu)
Tak se nám opět rok s rokem sešel... někdo je rád, že ten s osmičkou na konci odprejskne do věčných lovišť, někomu bude strašně chybět. Někdo se na ten s číslem devět těší, někdo ne, někomu je to jedno. Tak vám, dobří lidé, přeju:

Tedy... Vánoce jsou za námi... a nějak ne a ne pochopit, jak ten rok mohl tak rychle utéct. A hlavně ten poslední měsíc. Ani jsem vám nepopřála takové ty fráze, co se na Vánoce přejí, ale vy jistě víte, že vám je přeju, tak k čemu článek s názvem "Veselé Vánoce" s textem plným stokrát zopakovaných slov, která už snad ani nemohou znít upřímně. =o)

Wow, můj blog je dnes oslavenec!! Jeden rok za sebou, nejistá sezóna před námi. Do budoucnosti to tu nečekejte lepší, chytřejší, odvážnější, ukecanější, hustější ani stylovější. Co přijde, přijde. No...tak si přeju fajnovej další, v pořadí už čtvrtej, blogorok, neasi.. :D

Důkaz, že já prostě v létě do toho města MUSIM!!!!!! :D

Jestli nebudete komentovat moje fucking awesome články, tak na to tady kašlu.... xD

Mám takový dojem, že všechno je teďka tak nějak podivně jinak. Ani nedovedu říct přesně jak, prostě jenom jinak. A jak je možný, že on už je skoro celej popsanej? Barevnej, schovává tolik vtipnejch, důležitejch, děsivejch i úplně obyčejnejch okamžiků... Letos jsem si s nákupem pospíšila. Už se těšim na ten novej, fialovej, abych do něj zase mohla psát, jsem zvědavá, co si v něm v prosinci roku 2009 budu číst...

Hele, lidičky, já jsem si dobře vědoma toho, že všichni k smrti rádi čtete můj blog.. že slintáte nad každým slovíčkem a rozplýváte se nad všemi mými novými slovními spojeními, že milujete tuty slunečnice nahoře a vždycky se těšíte, jakou hudbu si pro vás připravím. Já vím, že když se tu dlouho nic neobjeví, tak strádáte, špatně spíte, jste podráždění a nemůžete se soustředit. Máte tudíž právo se na mě teďka zlobit, protože to psaní opravdu zanedbávám. Jenomže... času málo a konkurence blogu šlape na paty. Nojó, zasvěcenější už vědí... jsem příšerná. Kámoš mi povídá o Twitteru, říkám si - né, to mě nebude bavit. Ha, dneska sem tam furt. No a pak mi kamarádka píše o facebooku. Tak si říkám, že taková pitomost není nic pro mě, že éru takových těch... libimseti, ukazse a lide.cz mám za sebou... no a ono ne! Facebook je sice trošičku něco jinačího, ale v podstatě ani moc ne. Tudíž mou vrcholnou denní zábavou je teď virtuální šťouchání do kamarádů a vyplňování různejch testů, aby se mi výsledek ukázal na profilu.