Tú správu pošlem v krídlach anjelov: BejbyÁjLávJů!

27. červen 2008 | 23.26 |
(debilníííííííí omezení délky nadpisu!!! grrr.... :D )
Tak jsem se vrátila z chaty kamarádky K (mam nějak moc kamarádek K., bůh ví, jak je mam rozlišovat...). Řeknu vám, mít prázdniny, to je bezva! Pominu-li ten dobrodružný začátek, kdy jsem zahnula do lesa dřív, než jsem měla, slezla jsem s krosnou těžkou jak kráva krpál dolů k Sázavě (hodně odpornej krpál, mimochodem...), zjistila, že tudy cesta nevede a musela jsem ten krpál vylézt s tou krosnou, která se do kopce zdála být ještě t잚í, zpátky ke trati. Ale nakonec jsem chatičku šastně nalezla, ani těm šampaňským a vínu, co jsem s sebou táhla (a při cestě do kopce je hodně sprostě proklínala) se nic nestalo. Zbožňuju chatování (a teď nemyslim to kecání přes net, i když to zbožňuju taky, ale úplně obyčejné "bytí na chatě")! Bylo nás tam přesně tři. Ideální počet, jak se zdá, protože to byla sranda od prvního do posledního okamžiku a já se z toho doteď nemohu vzpamatovat! =D Prostě: má to drajv, kámo! Dokonce i výlet do Davle jsme si udělaly, bylo to úplně spontánní rozhodnutí učiněné v konzumu oné vesničky, kde se chata nacházela. Cesta vlakem vtipná, v tunelu jsem sáhla průvodčímu na ruku (jistěže ne schválně). V Milionáři sme daly nejvíc, myslím, něco přes milion, ale kdo má sakra tušit, kdo vyhrál nějakou cenu Czech Press Foto v roce 2001?! Davle je díra, ale maj tam výbornou pizzerii, výborný jídlo, kafe a nejlepší tiramisu a taky vtipnýho číšníka a krásný sklenice Per Una Donna. :D Hospodářský noviny a jsme na tý terásce jak někde ve Francii! =D Jíst každej večer k večeři hermelín opečenej na ohni a párky je sice vtipný, ale myslim, že ho nemusim hoooodně dlouho vidět. A to máme štěstí, že jsme jedly vůbec něco, vzpomenu-li si na naše: "Chtělo by to udělat ty vajíčka.." ... "No to jo!" ... nic.... "Hm.. tak nic..." ... "No ale chtělo by to..." ... nic... "To je fakt, chtělo, no..." .... dlooooouho nic... "Hele a co ty vajíčka?" Vděčíme slovenskej skupině Peha za příjemně strávenou noc, tím myslím zejména dobu okolo druhé až čtvrté hodiny ranní, kdy jsme jejich Spomal a Za Tebou "zpívaly" (rozumějte řvaly) tak nahlas, že to museli slyšet od ústí až do místa, kde se Sázava vlévá do Vltavy.. a možná ještě dál. Tímto bych se chtěla co nejsrdečněji omluvit všem sousedům, kteří se zrovna snažili okolo spát. Založily jsme kapelu, máme ušlechtilé cíle, názvy snad na všechny naše budoucí cédéčka a dokonce i hesla na plakáty, kterými nám budou fandit naši fanoušci, až se vydáme do nějaké velmi sledované soutěže. Tímto doufám, že čtenáři mého blogu nás v oné soutěži podpoří a budou posílat esemesky, ale na to je ještě čas. Chata se stala místem vzniku mnoha nových teorií, které jsou ovšem tak složité a vám tak vzdálené, že nemá cenu je sem psát, snad možná jen proto, abych je sama nezapomněla. K těm nejlepším patří výroba koženého oblečení ze speciálně pěstovaných umělých zvířat, kterak mě snědli vlci, protože mi K. nevěří a naopak kterak já jsem snědla vlky, protože druhá K. mi věří, jak okolo chaty v noci pobíhá cosi zrůdného, co všem zvířatům trhá nehty a zvířata strašně řvou, kterak se v jedné evropské zemi provádí směnný obchod za céčka a dobytek, Tom(áš) Cruise je placentál a my založily Církev Vačnatců (podle holek sice koala neni vačnatec, jak jsem jim tvrdila, ale já si právě na netu na wikipédii potvrdila, že je, takže... nechápu, proč sem pořád byla z bižule na pětku, kdysi, když jsem ještě chodila na střední školu...), dále pak cosi s kuchyňskou linkou, taky oknem na půdu a teorie, jak nejvíc ušetřit jednomu našemu klučajzníkovi, kterej celkem dost dluží. Nebylo by pěkné zapomenout také na pokus ustříhnout mi malíček a dát ho do matrace mravenečkům, kteří se tam nastěhovali. Buď by mi nový dorostl, ale nenalakovaný.. anebo by nedorostl.
A teď, přátelé, zásadní věc! Zamilovala jsem se! Zdaleka ne na první pohled, vlastně jsem se vůbec nezamilovala na žádný pohled. Víte, já mam ráda třeba naháče nebo ty ošklivé psy, co se nikomu nelíbí (a nedivte se prosím jako holky, když jsem u ohně v pokročilém stádiu večera pronesla ty naháče... myslim psy, nejsem žádnej úchyl :D). Nicméně cesta k tomuto stavu byla trnitá, přesto o to krásnější. A přitom to začalo tak nevinně a já ho upřimně nesnášela, alespoň jistou dobu, kdy se mi doslova nutil. Ale víte, co se říká, od lásky k nenávisti je to jen malý krůček. A obráceně to platí taky! ON se jmenuje Alan a je to prostě zvíře!!!! Nevadí, že o něm holky tvrdí, že je to mutant a zrůda a podobně, protože stejně dobře víme, že pouze přehánějí (i když do jistého okamžiku jsem si tím nebyla zcela jista..). Ve skutečnosti ho mají obě taky rády, jinak bychom o něm pořád nemluvily. Vždycky jsem chtěla mít chlapa, o kterém bych mohla hodiny a HODINY (a to doslova) mluvit se svými přítelkyněmi, aniž bych je tím nudila. Vždycky jsem chtěla takový ten typ, který není úplně dokonalý na první pohled, ale přesto je něčím tolik.... zajímavý. Dost toho umí a krásně mluví francouzsky a anglicky a španělsky a německy a dokonce i rusky. A nemluví z cesty. A taky dost dobře umí jednu fantastickou věc, ale tu vám nemíním sdělovat, to ví fakt málokdo. Holky si možná myslely, že jistá část jeho osobnosti, jež mi byla do určitého momentu skryta, mě od něj odradí, ale já nejsem povrchní stvoření, tudíž nic takového! Budiž našemu vztahu přáno jen to nejlepší, no ni? Má též kupu bezvadných kamarádů, které s holkama máme upřímně rády, protože je s nimi totální legrace... a tímto je všecky zdravím a posílám pusu a pac! =*
A já se s vámi loučím, nemám páru o tom, kdy se zase ozvu, možná brzy, možná ne, kdo ví, kdo neví... ale jo, ozvu se... mam toho stále tolik co říct... ne že ne!

Zpět na hlavní stranu blogu