The colors of a rainbow - so pretty in the sky...

28. červen 2008 | 17.15 |
Mam teď hroznýho elánu (to víte ta láska :D ) a nejvíc chuť něco tvořit, cokoli, úúúúúplně cokoli, ale bohužel vůbec nevím, na co se v tom tvoření zaměřit, neboť jsem ve všech oborech tvorby levá jak ... ehe.. no prostě nejvíc levá.
Tak jsem se prozatím začala učit tanec z videoklipu Thriller od Michaela Jacksona. Jasně, k ničemu mi to nebude, ale je to prdel. Totiž pardon, řiť. Sranda, legrace, zábava, prča. Nebo tak nějak.
A už chci něco podnikat, ale problém je ve financích, slušněji řečeno mam velký kulový, normálně bych to řekla jinak, ale proč pohoršovat světem nezkažené čtenáře...? A problém je v lidech, s těma, co chci něco podnikat, tak ti se nemůžou poskládat dohromady, nikdy nic nevyjde, jak známo, ale občas, když něco nevyjde, tak na konci vlastně zjistíme, že to sice vyšlo uplně jinak, ale mnohem líp, takovejch příkladů mam ranec, ale vám je to stejně jedno. Ale jeden příklad za všechny je, jak nás mělo být aspoň pět šest, nakonec nás bylo tři a za chvíli nás bylo deset, ale úplně jinejch a o dost lepších.
Příští tejden jedu k T. na chatu. Vlastně nevím, co si o tom mám myslet, budou tam lidi, který mam ráda a budou tam lidi, o kterých to tvrdit nemůžu. Mimoto tam asi bude i někdo, koho skoro neznám. A bude to hrozně krátký, bude to stát spoustu peněz, který nemam a bude se tam strašně chlastat, takže budu dělat ostudu a bude mi špatně. Aspoň že tam bude Kath, přátelská jistota v moři nejistot (to je ale krásně řečeno, že?). Dáme si spolu taneček Máájkla Džeksna a možná si zazpíváme cosi o dvou kilech za taxislužbu, o Steviem, hodíme pár frází absurdního dramatika Havla, zapějeme Za Teboooooooooou a Spomal pěkně od plic, zasmějeme se společně džoukům vzniklým z perfektně promyšlených teorií a zavzpomínáme na kluky (jakpak se asi mají?). Jojo... a klasicky nás nikdo nepochopí, což by mohlo vést ke kyselým obličejům kohosi (a těch mam plný zuby). Juch, skoro to vypadá, jako bych se na tu chatu netěšila, ale tak to není. Těšim se moc, protože to prostě nakonec bude největší prdel a budem na to ještě dlouho vzpomínat, to je jasný. A nenapadá mne žádnej konec. Takže... zazvonil zvonec - konec!

Zpět na hlavní stranu blogu