A už se vezeme....

6. říjen 2008 | 19.01 |
› 

Myslím, že se určitě vůbec nemýlím a nejsem ani trochu sebestředná, když si dovolují domnívat se, že všichni již od samého rána čekáte, až vám barvitě vylíčím svůj první letošní (vysoko)školní den - přihlédneme-li navíc k faktu, s jakou četností se tu poslední dobou vyskytují nové články. Tož pěkně od začátku...
Budík mě vzbudil v naprosto neuvěřitelných 5:30. Vstala jsem kupodivu bez větších potíží, což vzhledem k tomu, že ještě ve dvě v noci odmítalo mé vzdorné "já" konečně usnout, doteď nechápu. Všechny ranní procedury jsem (opět k mému nemalému překvapení) v pohodě stíhala, včas jsem dorazila na zastávku a za 24 Kč jsem vložila svůj život na následujících 55 minut do rukou společnosti ČSAD Kladno. Moje smůla, že nejezdím žlutým, neboť vás teď nemohu ohromit žádnou dechberoucí historkou. Jen tak na okraj... asi začnu onu společnost obtěžovat návrhy na zřízení žluté linky Kyselá řiť → Praha. Takže za slovo stojí maximálně to, že autobus byl naprosto přecpanej, neboť řidič na posledních dvou zastávkách vzdal vybírání peněz a houfu čekajících budoucích cestujících otevřel prostřední dveře, takže se vezli zadarmo, hajzlové! Z toho plynuly naprosto nechutně zadejchaný okna... a na dálnici se stala bouračka, která nás asi 15 minut zdržela (to už z toho neplynulo, ale bylo to prostě tak). Toť vše. Na Zličíně jsem si konečně koupila tramvajenku (k tomu se váže pozdější historka, ale nečekejte žádnej trhák) a mohla jsem se metrem vydat vstříc univerzitní budově. Moje historicky první přednáška nesla název "Úvod do ekonomie". Únava si začala vybírat svou daň ještě před jejím začátkem, nicméně paní přednášející je docela sympaticky vypadající osoba a příklady s bonbony Raffaello a kinem mě docela bavily.
Následující přednáška byla pro nemoc zrušena, tak jsme si s K. vyjely na výlet do Metropole Zličín. Mimojiné se opět potvrdilo pravidlo, že oblečení podle vašich představ přesně ve vaší velikosti vám samo skáče do náručí výhradně v případě, že nemáte a v dohledné době mít nebudete ani floka.
Zde je místo pro historku s tramvajenkou. Jedeme si zpátky... a najednou kde se vzali, tu se vzali, stáli ve dveřích dva revizoři jak vyšití. Vzhledem k tomu, že přibližně celé prázdniny plus září jsem tramvajenku nevlastnila a tudíž občas jezdila bez zakoupení příslušného jednorázového jízdního dokladu (ale psssst!), okamžitě mi srdce vyskočilo až do krku a s hrůzou v očích jsem na ty dva modro-oděnce civěla. Naštěstí mi skoro okamžitě došlo, že tentokrát je štěstí na mé straně a triumfálně jsem kupon revizorovi ukázala. Aspoň jsem zbořila svůj osobní mýtus, že revizoři se na mě obrátí zpravidla pokud jsem tramvajenku zapomněla či ji nemám vůbec. Po návratu na nás čekala psychologie. Úvodní hodina, tudíž nic moc zajímavého, jen poznatek, že psychologie se dá chápat velice různě a my se budeme zabývat tou vědeckou. Po spatření slova "replikace", které bylo na plátno promítáno dataprojektorem (samozřejmě i s pokračováním, ne jen tak samo od sebe) jsem musela K. sdělit "replikátoři", čímž jsem pobavila chlapce v polobotkách sedícího ob jedno místo. Očividně věděl, vo co gou, protože pronesl něco jako: "Nojo, Hvězdná brána," ... Jo a nikdo nezvedl ruku, že by slyšel jméno Freud poprvé v životě (tomu se tedy říká životní úspěch, pane Sigmunde!).
Poslední přednáška se zabývá problematikou společenskovědního výzkumu a jeví se zatím být docela zajímavou. Navíc byla vykládána ve slovenštině, takže jsme měli vlastně takovou netlumočenou přednášku v cizím jazyce a já měla možnost přesvědčit se, že našim východním sousedům stále rozumím.
A závěr? Jsem utahaná. Neskutečně. Ale ne přesvědčená, že to tam bude k nepřežití. I když ta možnost tu stále je. =)
Zítra mě opět čeká budíček v 5:30. Už se těším na "svůj víkend". Ale o tom zase příště...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: A už se vezeme.... word-slinger 12. 10. 2008 - 14:44
RE: A už se vezeme.... andiesek 12. 10. 2008 - 17:27