Jako spalešenej vlak

18. říjen 2008 | 14.19 |
› 

...runaway train never going back
wrong way on a one way track...

Co to? No třeba před rokem nějak touhle dobou byl možná Milošek u nás v pokoji a měl na sobě můj bílej svetr. Nebo tak nějak. A pak si z nostalgie otevřu starej diář, přesně na 18. říjnu a zjistim, že je to PŘESNĚ ten den, kdy to bylo.. anebo aspoň myslim, akorát že až někdy večer. Takže rok od šňupání céček?? Sakra. Zajímalo by mě, jestli si to zúčastněné uvědomují. A ta písnička, co mě donutila se nad tim všim zamyslet. Ta je trochu pozdější. Naše výletky do obchodních center a to jedno dopoledne v casinu, panáky do pátý nohy a tak. Fakt jsem napsala dopoledne. Yes, this never happened. A pak si taky vzpomenu na náš nákup zlevněnejch Durexů v dvojbalení s K., což bylo nejvíc vtipózní a ještě ty zelený skřipečky do vlasů a brejle lennonky. Jo a ty luxusní náušnice, co už jsem jednu ztratila a fakt by mě zajímalo kde. Taky se mi vybavuje, jak jsem byla s J. a T. v hospodě a bylo mi vážně smutno a jediný, čeho jsem se od nich dočkala, bylo, že se T. nakrkla a tvářila se jak prdel (sorry ten výraz, ovšem that's true, bohužel!). Ale to jen na okraj, protože zrovna těmahle dvěma jsem se teď zabývat nechtěla. A taky si ještě vzpomenu na předvánoční srázek s K., K., T. a A., na ty sobí rohy, co jsme měly já a T. na hlavě a to, jak ten chlápek kvůli tomu nedával pozor na kulečník s kámošema a prohlásil: "Týjo, ze mě se snad stane zoofil!". Což mi tak připomíná, že si letos musim koupit rohy vlastní. Taky jsem zjistila, že nejenom Soul Asylum, ale taky Smokie zpívaj tuhle pecku. Je to skoro jako v životě. Nebejvá jediná správná možnost. Protože od těch Smokie to má taky něco do sebe. Jo a pamatuju si, že jednou to bylo na TV Nova, když tam běžely záběry pohřešovanejch dětí v Česku. A byl mezi nima i Honzík. A o pár tejdnů pozdějc ho našli, brutálně ho zavraždila vlastní matka jenom proto, aby nebyl se svým tátou. Už jen kvůli tý písničce jsem si to hodně pamatovala a nechápala. Jak někdo vůbec může?! Ale to jsem úplně někde jinde. A když už jsme u toho diáře, 13. června tam mam napsáno: výročí (odmítám slavit). Co to sakra bylo?! Musela jsem nalistovat dva měsíce zpátky. Už je mi to jasný. My mistake again. Mladá a blbá. Jenže aspoň z toho mládí budu něco mít. =)
schokobons
Taky jsem dneska chtěla jít s kamarádama do hospody, fakt chtěla, jenomže už od rána je mi blbě a kašlu. Typický. No hrotit to nebudu. Další prosím.
A poslední ze Schoko Bons mi při rozbalování spadnul na zem. Možná to mělo bejt znamení, abych ho nejedla. Nevidim, neslyšim!!!!
V tom bude možná příčina většiny kiksů. True story.





A vy si poslechněte tohle. Krásný a každej bychom měli mít někoho, kdo nás neúnavně zvedá, když furt padáme na hubu. Ale pak musíme bez řečí taky někoho zvedat, když vidíme, že neni uplně pevně nohama na zemi. Buďte fér.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jako spalešenej vlak džína 20. 10. 2008 - 12:58
RE: Jako spalešenej vlak džína 20. 10. 2008 - 13:00