Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Další tisíce písmenek o ničem

Další tisíce písmenek o ničem

3. prosinec 2008 | 12.06 |

Mám takový dojem, že všechno je teďka tak nějak podivně jinak. Ani nedovedu říct přesně jak, prostě jenom jinak. A jak je možný, že on už je skoro celej popsanej? Barevnej, schovává tolik vtipnejch, důležitejch, děsivejch i úplně obyčejnejch okamžiků... Letos jsem si s nákupem pospíšila. Už se těšim na ten novej, fialovej, abych do něj zase mohla psát, jsem zvědavá, co si v něm v prosinci roku 2009 budu číst...
A zase mě zachvátila nostalgie a vzpomínám, jak skvělá doba byla, když jsem ještě pořádně neznala T., M., J.... vlastně nikoho z týhle group. A ne, že by bylo skvělý, že jsem je neznala, ale skvělý bylo, že je teprve poznám, že všechno, co už bylo, teprve bude. A třeba by se některý věci nestaly anebo by se staly jinak. Míň dramaticky, třeba. Je tak nefér, že už mi nikdy nebude B. psát, že programuje do školy nějaký výtahy, co vozí lidi, že jich nějakou chybou v kódu má v tom výtahu asi sto.. už se tomu nebudu smát a říkat, že ti programátoři jsou blázni. A holky už mi nikdy nebudou říkat, že se těma svýma řečma pomalu blížim programátorům taky. Taky už nikdy nebudu hrát námořní bitvy s mým ex.. ještě před tím, než jsme si spolu vůbec něco začali. Už nejsou a ani nebudou žádný cigárka o velký přestávce, kafe z automatu, zatahování školy v Šestce nebo na Chodově... žádný stresy z naší bejvalý třídní (nebudu psát žádná jiná adjektiva, sotva bych mohla užít nějaká hezká.. a tohle má být hezký, vzpomínkový článek). Už ani žádnej chleba a polívka v jídelně, když jsme neměly zaplacený s holkama obědy.. a žádný Activity ve studentském klubu, žádnej fakír, elektrickej šok, pečená husa a tak. Nejvíc vzpomínám na výlety a focení fotorománů.. já je fakt dám někdy dohromady, slibuju! Nějak se mi nelíbí, kolik jsem toho prožila za poměrně krátkou dobu v roce 2007. A i když stále mám ráda ty prázdniny, sedmičky... i když jsou stále jenom naše (jakože moje a jeho, on ví.. a jestli neví, tak je to jedno... mně je to jedno, protože to už neni, co to bejvalo)... tak teďka se na ně dívám tak strašně kriticky, že víc už to snad ani nejde. Je to kaleidoskop tolika skvělejch lidí, zážitků, míst, pocitů, hudby... a smysl má pouze, když se bere jako celek. Když začnu pitvat jednotlivý střípky, nejradši bych je všecky vyházela z okna. Taky máte občas pocit, že když jste znali některý lidi míň, měli jste je mnohem víc rádi??
A stejská se mi po letošních chatách, po tom, jak jsme tam byli s Gee a Karlou a s náma kluci =o). Anebo jak jsme byli v Kersku a hráli mezinárodní utkání ve stolním tenise. =DD Jenže s holkama je to jiný. Po těch se mi nestejská tolik, protože všechno mezi náma je pořád stejně skvělý. To tak prostě musí zůstat navěky. Vždyť už máme naplánovaný, jak se budem u Gee scházet s našima dětma, pošleme je někam si hrát a budem si nad cigárem stěžovat na náš totally lame život. A pak, až budem ještě starší, se budem scházet v kavárně Slavia, budem nahlas srkat kávu a vzpomínat, jak byl ten náš život vlastně krásnej.
No ale abych to shrnula.. letošní rok, 2008, byl víceméně nic moc. Nebyla to taková tragédie, jak by být třeba mohla... ale vroucně doufám, že 2009 bude mnohem, mnohem lepší.
Já si prostě nedovedu moc dobře vážit přítomnosti. Pořád vzpomínám na minulost, na to, jak to tehdy bylo skvělý.. a přitom za půl roku budu klidně vzpomínat na nynější "teď" a budu si říkat, jak to "tenkrát" bylo bezva, oproti tomu budoucímu "teď". Ale já v tenhle moment nejsem nešťastná.. já jsem vlastně docela happy a navíc, jak už jsem naznačovala v článcích předešlých, nastane doba změn.
Ježkovy voči, já sem se zase rozkecala. To jsem celá já. Neví, kdy přestat mlejt pátý přes devátý...
Jo a taky už budou Vánoce skoro... a já se začínám docela těšit, abyste věděli.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře