Smells like teen spirit?

11. leden 2009 | 01.15 |

Mám nezdravé sklony k nostalgii. Ale nemůžu za to.
Dneska jsem po dlouhé době zapnula starý počítač, protože jsem z něj potřebovala písničky do mého nového mp3 přehrávače. Načež se strhla neuvěřitelná lavina vzpomínek. Ale dneska ani nejsem smutná. Jen se mi trochu stejská po tý patnáctiletý holce, co si s sebou každej den do školy tahala discman těžkej jak kráva a k němu pouzdro plný cédéček... a co poslouchala CD Nirvany a Tří Sester k nelibosti všech spolucestujících v autobuse tak nahlas, jak jen to šlo. Dneska jsem si pustila Come As You Are a vybavily se mi všechny pitomý drobnosti z tý doby... přesně vidím, kde sedím v autobuse, vidím paneláky, jak se míhají, před tím, než vystupuju u školy. Vidím naší chatku v prváku na výletě a vidím i spoustu jinejch věcí. Když to poslouchám, tak mam uplně takovej zoufalej pocit, na chvíli. Když se vžiju do toho, jaká jsem byla.. vlastně ještě puberťačka, ale taková.. nezkažená, plná očekávání, nicnetušící... a k tomu se samozřejmě přidá trocha toho stesku po gymploidní třídě. Já neříkám, že doba teď je vyloženě špatná. Jenomže bych prostě chtěla zavřít oči a otevřít je tam. Před matikou třeba. A mít ty svý nemožný červený kalhoty a strašnej účes. A svůj oranžovej batoh Alpine Pro. A sedět s Kath a kecat s Anetkou. A psát si s Kath legendární psaníčka a posílat oběžníky po třídě a kreslit komiksy. A pak jet na výlet a hledat po nocích ztracenou Evu nebo zabíjet komáry a poslouchat Red Hot Chilli Peppers. A sedět před naší chatkou, pít pivko a jíst tousty. Kouřit u bažiny za chatkama a vyfukovat kolečka.
Anebo potom písničky z doby o něco bližší... písničky, co jsem měla od Kuby. To se mi zase vybaví všechny ty pozdější věci. No.. už jsem asi nebyla tak nezkažená. Možná pořád plna očekávání a nicnetušící. A pracovala jsem v Delvitce. A se Salome jsme se styděly za každej bar, kterej jsme spolu navštívily, takže jsme se rozhodly, že už spolu nesmíme nikam jít. A teď už skutečně nechodíme. A stýská se mi po tom. A stýská se mi i po Kubovi, protože i přesto, že mě dovedl strašlivě vytočit a já to nikdy nedala najevo, tak to prostě bylo takové fajn, celá ta doba. Ty hospody, jeho ségra, jeho byt, procházky a tak. Anebo hospoda u Sagvana s holkama a ty brambory se slaninou a fotky půllitrů s brejlema. To počasí, ta doba... ty ošklivý věci (maturita například..) před náma... Tak nějak mi přijde, že někdy touhle dobou nastal divnej zlom. Od tý doby se všecko hroutí. Vztahy se divně zkroutily, propletly a vyhrotily... a já už nejsem ani plna očekávání, ani nicnetušící. I když... ne, nedá se říct, že bych tušila, co bude dál. Já bych si hrozně přála, aby to byla zase nějaká památná doba, na kterou budu za pár let vzpomínat tak strašně moc ráda jako na ty doby nirvanový a kubový. A aji na ty další, co příšly, třeba ty sedmičky, který stále dokola zmiňuju. Bohužel tahle vzpomínka značně zhořkla. Byly to krásný časy, když se děly. Ale dodneška nosej jen zpropadenou smůlu.
Nedávno jsem si opět pojistila, že do nebe mě nevezmou. Je mi z toho lehce smutno. Vlastně dost tristně. No co. Stejně mám trochu závratě a tequilu andělé nechlastaj.
Nedala jsem si žádný předsevzetí, ale asi si je zpětně sepíšu, protože s některýma věcma musím něco udělat. Akutně.
Dobrou noc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Smells like teen spirit? infikovaná 11. 01. 2009 - 10:08
RE: Smells like teen spirit? paco 12. 01. 2009 - 20:28