Nadpis ani není důležitej....

5. duben 2009 | 23.16 |

Najednou mám takovou blogově sdílnou náladu a to přesto, že vůbec nemám nic zásadního na srdci. Asi proto, že jsem si včera přečetla všecky články od června 2008 do teď. Zas jsem měla pocit, že před tím skoro rokem jsem byla úplně jinej člověk než teď. Totálně. Trochu změna stylu, nějaké názory... ale bylo to nesmírně vtipný. Jako já vím, že je strašlivě selfish o vlastních článcích tvrdit, že jsou vtipný... ale spíš tim způsobem, že mi připomněly ty skvělý okamžiky minulýho léta. Naše teorie s Gee a Karlou a naši chatu s klukama (bože tak ráda bych věděla, jak se asi mají...!), výlet na vodu, moji lásku k Alanovi (musela jsem o tom hodně přemýšlet, jestli ho pořád miluju tak, jako tehdy.. protože už je to dlouho a všechno pryč.. ale věřím, že kdyby se objevil, zase by to bylo stejný...), chatu u Terezky s mým tržným zraněním a hlavně s velmi vtipným vyznáním lásky (dodneška tomu nerozumím a myslím si, že muselo jít pouze o pěkně hloupej žert.. ještě, že mám smysl pro humor!), naše poprázdninové chlastací meetingy u Gee, boření mýtu.. no a taky v neposlední řadě začátky mojí práce.
A pak jsem koukala, že poslední dobou je mi zatěžko se vůbec zmínit, že ještě žiju. Co si budu číst za půl roku, za rok?
Ale fakt nevím, co bych vám teď hodnotného sdělila, abych se tomu za nějakou dobu smála a vzpomínala na to...
Asi by se muselo něco stát. A ono se nic moc neděje, zvlášť ne po týdnu, co jsem byla doma nemocná. Tenhle strávím celý v Praze. Mám domluvených takových akcí a schůzek, že možná již o příštím víkendu budu mít hoooodně o čem psát. :)
Víkend po Velikonocích jedem s dívkama na chatu. A kreje se mi to s nějakou kalbou u T. Na kalbě u T. jsem nebyla již celé věky. Kdysi jsem je milovala. Ale otázka je, jestli je zde teď o co stát. S těma lidma se už skoro nevídám a... když se na to dívám zpětně, ty akce nedopadly většinou moc dobře. Vlastně... mám-li se na to dívat zpětně, tak mě napadají dvě slova - Sodoma, Gomora!!! Téměř výlučně to končilo buď příšernou nevolností nebo nějakými naprosto nevhodnými techtlemi s naprosto nevhodnými lidmi.  Na druhou stranu... ráda bych ty lidi viděla. Tedy alespoň některé. A tak se ptám, jestli už jsem dostatečně poučena. Asi jo. Žeby možná? Vím, že vás to asi vůbec nezajímá. Tak se teda aspoň zeptám - co byste udělali vy? Strávili dlouhej víkend s lidma, se kterýma nic nehrozí od začátku až do konce, užili si spoustu srandy bez strachu, že si zase budete něco vyčítat nebo... strávili kratší víkend s lidma, se kterýma nic nehrozí, užili si většinu srandy a pak riskli setkání s lidma, který vám kdysi byli blízcí a který byste rádi opět viděli, i když by to mohlo dopadnout blbě?
Řešim sračky, protože zas takový drama to neni. Spíš jsem nějak převedla moje myšlenky do písmen... a vypadá to mnohem vážněji než v té hlavě. xD
Jo a taky mam manželku Verunku, lásku mojí až za hrob. A ani jsem se nepochlubila.
A viděla jsem Snídani u Tiffanyho a zamilovala jsem se do projevu Audrey Hepburn!!! Její hlas, gesta, mimika... nejvíc okouzlující!
A ne, nejsem lesba.
A shodli jsme se s B., že bychom chtěli náboženství založené na kafi, sexu, chlastu, rock'n'rollu a... linuxu. Kdo se přidá?? :D
A... nechápu, jak jsem mohla objevit Pearl Jam až teď!!! A to ještě zcela náhodně...!
Jdu je poslouchat a vám už dám dneska pokoj....
Dobrou noc a nashledanou příští víkend.. snad. :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Nadpis ani není důležitej.... meck 07. 04. 2009 - 21:01
RE: Nadpis ani není důležitej.... džína 26. 04. 2009 - 03:20
RE(2x): Nadpis ani není důležitej.... andiesek 26. 04. 2009 - 19:34