OAMF Trutnov 2009

28. srpen 2009 | 16.43 |

Jak si tak bydlím v tej Prahe, tak se po večerech občas celkem nudím. Umocňují to zvlášť takové chvíle, kdy se po pěti dnech strávených na fesťáku, kde jsou v každém okamžiku kolem vás stovky lidí, kteří vás neustále nevědomky baví jejich výroky nebo gesty, vrátím do prázdného bytu, kde si můžu popovídat tak leda s ledničkou.

A tak jsem se hned prvního večera rozhodla o letošním Trutnově sepsat dlouhý článek. Už celé věky jsem nic pořádného nesepsala. Netvrdím, že tenhle článek je kdovíjak "pořádný", ale tak pokus to je... číst to nemusíte, je to dlouhý, ale bylo by mi líto, kdyby mi jen tak zůstal ležet "v šuplíku"... :)


Ačkoli je spousta věcí kolem nás poslední dobou čím dál víc nejistá, je tu pár jistot, se kterými mohu zatím počítat. Politická scéna stále stojí slušně řečeno za starou belu, 23. září začne podzim, 24. prosince oslavím Vánoce, když upustím sklenici, zafunguje gravitace a v srpnu se vydám do Trutnova.
V létě se to povětšinou jen hemží různými hudebními akcemi, které nezřídka lákají na nemálo zvučná jména kapel. Alespoň máme podle čeho vybírat, které místo si zaslouží naši návštěvu. Proč jsem tedy před chvílí zahrnula Trutnov do neochvějných jistot.
Kdo toto místo alespoň jednou navštívil, chápe. Trutnov je prostě zapsán nepřehlédnutelným písmem v mém diáři ještě dávno před tím, než organizátoři vypustí do světa jméno byť jen jednoho potvrzeného interpreta. Protože věřím, že se organizační tým opět vynasnaží, aby byl festival pro návštěvníky co nejzajímavější. A protože ono tu vlastně o tohle ani moc nejde.
Festival se letos konal již po dvaadvacáté, já sama jsem toto magické místo navštívila teprve potřetí. Poprvé  v roce 2007 a to místo mi od prvního okamžiku naprosto učarovalo. Od té doby ve mně každý rok s blížícím se datem začátku tohoto magického setkání  narůstá taková ta příjemná nervozita a očekávání, které je vždy zcela uspokojeno, snad i více, než bych sama čekala.
Čím je tedy Open Air Music Festival Trutnov tolik výjimečný?
Je mi sympatický hned z několika důvodů, pokusím se zde některé alespoň stručně shrnout.
Festival má tradici. Tradici dlouholetou, protikomunistickou, tradici undergroundovou. Není důvod, proč bych se měla  tajit tím, že se s protikomunistickým smýšlením plně ztotožňuji, takže když letos Hudba Praha věnovala jejich "Pal vocuď, hajzle!" všem komunistům v téhle zemi, hvízdala jsem, jak jen to šlo. A není třeba stydět se za trochu ostřejší výrazy.
Festival je úzce spjat s Václavem Havlem. Ať si kdo chce co chce říká o tom, že už je tento muž dávno za zenitem a senilita mu pomalu leze na mozek.

Můj názor to není a i kdyby, aťsi. Nikdo mu už nikdy neodpáře, že byl, je a navždycky bude jeden z největších osobností české historie. A dokud si bude uvědomovat, že hovoří na pódium k tisícům lidí, kteří jsou zvědaví na každé jeho slovo, dokud dokáže debatovat o aktuálních tématech (čehož je Trutnov vždy svědkem), musel by se někdo hodně snažit, aby mi dokázal, že tenhle pán už by se měl raději věnovat výhradně pěstování kytiček na Hrádečku.
Festival je až nezvykle nekomerční. Jistě, narazíte zde na mnoho firem a značek, ale neexistuje, abyste na své oblíbené interprety křepčili u O2, Česká pojišťovna nebo třeba Red Bull stage. Místo toho je zde velice skromně pojmenovaná Hlavní scéna, Druhá scéna a Undergroundový stan. Rovněž ve festivalovém městečku nenajdete stánky velkých koncernů, u kterých by vás lákali na spoustu laciných reklamních předmětů, aby vás v dalším okamžiku vtíravým způsobem začali přesvědčovat,  jak výhodné pro vás bude, stanete-li se právě teď jejich zákazníkem.
Přímo v areálu se nachází zóna neziskových organizací. Ne, netvrdím, že jsem nadšena, když mě v metru na každém rohu oslovují slečny a pánové s deskami, na kterých mají napsáno Greenpeace nebo Hnutí duha, když zrovna někam velice spěchám, a chtějí po mně, abych se jim k něčemu upsala, protože tím výrazně pomůžu naší planetě. Na druhou stranu je třeba se o tyto otázky alespoň okrajově zajímat. A zde, v klidném prostředí mezi stromy si můžete v jejich stanech vše prohlédnout, aniž byste měli dojem, že jste otravováni nebo vyrušováni ve vašem každodenním spěchu.
Festival je ohromně multikulturní. Nestane se, že čtyři dny budete slýchat ze všech stran ten samý styl v menších obměnách. Naopak. Na pódiích se střídají těžcí rockeři s klidnými folkaři, uslyšíte zde experimentální skupiny, které mixují různé styly od hip-hopu, přes elektronickou hudbu až po dechovku, zajít si můžete na revivaly starých dobrých kapel a nakonec si zazpíváte všem známé písně v podání Ivana Mládka, Marty Kubišové, Evy Pilarové a v minulosti též třeba Waldemara Matušky. A že v kontrastu s ostatními interprety působí v programu jak pěst na oko? Nezřídka to bývají nejlepší zážitky ze všech.
Festival bývá věnován událostem, na které by se nemělo zapomínat. Neměla by na ně zapomenout hlavně mladá generace, která je nezažila, a proto je skvělé, že prostřednictvím festivalu se i generace po roce 1989 má šanci nenásilným způsobem dozvědět důležité okamžiky našich dějin, které například vedly k tomu, že žijeme v době, ve které žijeme. V žádném případě netvrdím, že je ideální, ostatně stačí si přečíst noviny, ale už to, že ty zprávy (včetně zahraničních) máme možnost svobodně přijímat, je stav, za který bychom měli být vděčni, neboť zdaleka ne všichni ve světě takové štěstí mají.
Organizátoři by za Trutnov dýchali a není nadsázka říci, že Trutnov by v případě potřeby dýchal za ně. Nejsou to jen manažeři kdesi v pozadí, kteří sedí v kanceláři a počítají, kolik jim letošní hudební svátek vynesl, nesledují, co se o nich kde napsalo, co je proslavilo a kdo slavný je navštívil. Neříkám, že je tyto aspekty nezajímají, ale jsou to spíše takoví starostliví rodiče, kteří svoje dítko skoro až s přehnanou pozorností opečovávají, kde jen to jde. Navzdory těžkým začátkům se nenechali zastrašit, přes všechny nepříjemnosti, se kterými se musejí potýkat, je festival vždycky téměř bez chybičky.
Kapely Trutnov milují. A není nic lepšího, než dobře naladěná kapela. A nemám teď na mysli nástrojově, i když to je samoskou také důležité. Většina interpretů dává publiku zřetelně najevo, jak je těší, že opět mohou hrát na tomto magickém místě, kdo je tu poprvé, nešetří k publiku slovy chvály. A vaše srdce zaplesá, když si uvědomíte, že vy sami v podstatě spoluvytváříte onu pověstnou atmosféru.
Čímž se dostávám k poslednímu bodu. Ne však nejméně důležitému. Kromě organizátorů, interpretů a kouzelného místa, na němž se celá tato událost odehrává, by festival nikdy nebyl tím, čím je, kdyby chyběl poslední prvek v naší skládance. Návštěvníci. Když půjdete jednou z mnoha festivalových cest, uvidíte vedle sebe vykračovat jedince, který má na sobě nemálo "známek punku" a človíčka, co je od hlavy k patě samá batika, možná že má i kopretinu ve dlouhých vlasech. Do toho se sem tam mihne přívrženec Hare Krishna, metalista, minete pár rockerů a několik na první pohled nijak zvlášť vhraněně vypadajících lidí. Nehledě na to, ke které skupině se kdo hlásí, na těch pár dní se prostě dvacet tisíc jednotlivců spojí v pulzující hmotu, která vyzařuje uvolněnost, pozitivitu, energii, lásku, pohodu, úsměv, vřelost a... mír. Klišé? Možná, ale zkuste tam jednou strávit ty čtyři dny a nebudete mluvit jinak.

A co mohu (či spíše chci) říct k letošnímu ročníku?

Sama za sebe nemám negativních zážitků. Za sobotní déšť nikdo nemůže. Že návštěva mobilních toalet Toi-Toi není zrovna jako procházka růžovým sadem je věc, se kterou se musí počítat. Že se v takovém množství jedinců objeví tací, kteří okolo sebe moc pohody a míru nešíří, to je také jasné. Nic není stoprocentně dokonalé. Takže zprávy o vykradených či dokonce podpálených stanech sice stojí za hluboké zamyšlení, osobně by mě nejvíce zajímalo, proč takoví jedinci festival vůbec navštěvují, ale festival jako takový za tato individua nemůže nést žádnou odpovědnost.  Že sem tam narazíte na člověka spícího na charakteristicky cihlově zbarvené hlíně navzdory rámusu z nedalekého koncertu? No a co? Kdo z vás někdy nepřebral? Není to sice nijak zvlášť estetický pohled, ale na druhou stranu – pokud takový člověk nikoho neohrožuje, je to čistě jeho věc.
Po většinu času jsem si tam opět připadala jako v úplně jiném světě. Cizí lidé spolu zcela spontánně zničehonic zapřádali rozličné rozhovory, nabízeli ochutnávku jejich vlastních ohnivých vod, někdy dokonce celý kelímek piva, které koupili navíc. Najednou vám úplně neznámý kluk s dredy hodí frisbee. Nebo kolemjdoucí dívka projeví přání si s vámi plácnout. Cizí slečna, co kolem vás prochází v davu, vám pochválí kytičkovanou mikinu. Chlápek, co vedle vás stojí na koncertě, přeje na zdraví anebo si s vámi rovnou ťukne kelímkem. Proč? Prostě jen tak. Z radosti. S úsměvem. Nikdo na vás nehledí divně, když jdete a prostě si zpíváte. Naopak je zde veliká šance, že se alespoň na ten krátký okamžik, kdy se vaše cesty budou křížit, přidá. Ve stanovém městečku to neustále žije. A  "hláška" střídá "hlášku". V takovém světě bych chtěla žít. Lidé zde zapomenou, alespoň na krátkou chvíli, že mají starosti, nesplacené hypotéky, příšerné známky, že se hádají s rodiči či kamarády, že v práci nestíhají, že je šikanuje šéf, že je provokuje soused, že jim zlobí převodovka. Ne, že by svoje starosti vytěsnili, jen si plně užívají právo si na pár desítek hodin nepřipouštět, že existují. Nikdo nezávidí, nesnová plány, jak vás podrazit. Možná až na těch pár individuí, ale o těch už se nebudu vyjadřovat.
Po hudební stránce opět samá chvála, alespoň u koncertů, které jsme letos stihli. Naprostým překvapením bylo vřelé přijetí skupiny Kryštof. Už dopředu měli z tohoto vystoupení tak trochu strach jak samotní hudebníci, tak pořadatelé. A nedůvěra jistě panovala i na straně publika. Jak jsem četla v návštěvní knize trutnovského festivalu na internetu, způsob, jakým publikum toto seskupení přijalo, znamenalo pro jednoho člověka velkou ztrátu jeho undergroundové důvěry. Či jak to říct. Donutilo mne to k zamyšlení. Proč vlastně? Dle mého názoru není nic špatného na tom, že je trutnovské publikum natolik tolerantní, že i takto komerční projekt dokáže ocenit a přijmout bez jakýchkoli problémů. Ostatně, kdo se s tímto krokem pořadatelů nedokázal smířit, mohl na tu hodinu zůstat ve stanu. Kromě osvědčených kapel jako Sto Zvířat, kteří nikdy nezklamou a jejich koncert je jedna velká proskákaná pařba, Polemic, kde se mi kromě hravých melodií a textů líbil hlavně neustálý kontakt s publikem, Švihadlo, jejichž Zelený List jsem si se všemi návštěvníky zapěla s velkou chutí, ačkoli jinak marihuanu v lásce nemám, Skyline, kde mne neustále fascinovala zpěvačka, která ke zpěvu zvládala udýchat i rozličnou škálu skoků a kroků všemi možnými i lehce nemožnými směry nebo The Boom Beatles Revival, kterým vděčím za dvě prořáděné noci na hity nejenom od Beatles, ale též například Metallica, Lynyrd Skynyrd, Clash, U2, The Velvet Ungerground a další (díky bohu, že vinou rodičů tyto písně slýchávám už od dob, co jsem si začala uvědomovat své já) stojí za zmínku i skvělá Candie Payne. Její koncert sice nepatřil k těm s nejvyšší návštěvností, ale tahle až roztomilá mladá dáma si mě svými písněmi rozhodně získala. Taktéž Mňága a Žďorp a jejich Matahari, Hodinový hotel a píseň o tom, že nejlíp jim bylo, když něvěděli co dělají, jen se potkali a neznělo to špatně, byli milým pohlazením na duši pátečního odpoledne.
Co se týká festivalového městečka, není snad na světě krásnějšího místa. Není nad to procházet se kolem stánků s batikovanými tričky, rockovými nášivkami a plackami, vegetariánským jídlem od přátel z Hare Krishna, rúznými dobrotami, náušnicemi, to vše ve stínu zelených stromů. A jak řekla moje letošní festivalová "kolegyně": "Tady je to snad lepší než u moře!" Zvlášť, když  dojdete ke zdi nářků, přání a tužeb, kde se sami můžete podepsat a zanechat zde nějaké své přání či jen postřeh, o který se chcete podělit. A neboť tomuto festivalu již několik let hrozí přesun na jiné traviny a louky, moje přání na zdi bylo celkem jasné. "A PŘÍŠTÍ ROK ZASE TU!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: OAMF Trutnov 2009 phoenix 30. 08. 2009 - 10:26
RE(2x): OAMF Trutnov 2009 andiesek 30. 08. 2009 - 13:33
RE: OAMF Trutnov 2009 josh 31. 08. 2009 - 21:00
RE: OAMF Trutnov 2009 karlička 12. 09. 2009 - 00:04
RE(2x): OAMF Trutnov 2009 andiesek 26. 10. 2009 - 23:31