Včera jsem si první díl této pentalogie půjčila od kamarádky. Za dnešek jsem ho přečetla. Jedním dechem, téměř.
Občas jsem se fakt musela smát nahlas. Četla jsem ji v autobuse, metru, ve třídě, než začaly scio testy, sedící i stojící v přeplněném vagonu. A neustále žasla nad... prostě nad vším. Čas s tou knihou ubíhal nevysvětlitelně divně (rozuměj - ještě nikdy jsem nebyla z Dejvické tak rychle na Budějovické). Ten humor! Tak blízký tomu, jak mezi sebou občas hovoříme s Kath...
Já vím, je velice naduté prohlašovat o nás, že oplýváme humorem Douglase Noela Adamse. A tak jsem to ani říct nechtěla. Jenom... ať už to byla sebevětší volovina, přišla mi skutečná a možná, protože naše teorie, příběhy, comicsy a podobně jsou založené na stejném (ačkoli jistě ne NATOLIK mistrném) principu.
Připadá mi nemožné, že jsem tu knihu dodnes nečetla. Zvlášť přihlédnu-li ke skutečnosti, že 42 je u mě na denním pořádku.
Jestli rychle nepřečtu zbývající čtyři díly, tak se asi zblázním!!!! :D
A btw.. chtěla jsem sem opsat nějaký úryvek. Bohužel jsem se nemohla rozhodnout který. Ať jsem totiž otevřela knihu na jakékoli stránce, vždycky se tam něco našlo....
Zpět na hlavní stranu blogu