Autobusové postřehy I.

15. březen 2008 | 09.40 |
Tak jako mnozí autoři čerpají ze zaměstanání, v nichž pracují, mohla bych já sepsat román o jízdě autobusem. Možná, že to někdy udělám, ale dnes jsem rozhořčena.

Do autobusu nastoupila mladá paní s krásnou, asi tříletou holčičkou. Asi bych si jich ani nevšimla, kdyby mě neupoutalo:
"Dělej, vlez tam! Slyšíš?! A opovaž se mě dotknout nohou, máš mokrý boty!"
Chvíli se nic nedělo, jen holčička stále žvatlala a jako každé dítě měla spoustu otázek. Načež mi matka vyrazila dech.
"Buď zticha! Povídej si s panenkou a neotravuj mě,"
"A mami, kam půjdeme v Praze?"
"Aneto, prosímtě, dej mi pokoj!"
"Půjdeme za dědou?"
"JO!" téměř vyštěkla.
"Mami, Kačenka (panenka) pláče,"
"No jo," řekla matka nanejvýš otráveně a bez zájmu.
"Mami a s kým jsi to teď mluvila?"
"S nikým!"
"Vždyť jsi telefonovala. Byl to děda?"
"Jo!"
"A kterej?"
"Děda Pepa,"
"A co říkal?"
"Ale nic prosimtě. Neotravuj mě pořád!"

Holčička se snažila s matkou komunikovat, ale ta ji i nadále, na tříleté dítě docela hrubým způsobem, odbývala.
Těžko říct, zda měla mladá maminka jen špatný den, anebo musí tohle ona roztomilá holčička snášet pořád. Ne, že by se matka chovala přímo krutě, ale v tu chvíli mi bylo neuvěřitelně líto všech dětí, které neměly to štěstí prožít něco, co je pro většinu z nás tak samozřejmé. Krásné dětství naplněné láskou těch nejdůležitějších lidí. A tak děkuji, upřímně děkuji svým rodičům za to, že já to štěstí měla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Autobusové postřehy I. cerviq 15. 03. 2008 - 10:10
RE: Autobusové postřehy I. bittersweet 16. 03. 2008 - 00:40
RE: Autobusové postřehy I. jeanuska 16. 03. 2008 - 17:32
RE: Autobusové postřehy I. a-ra-gorn 17. 03. 2008 - 18:36