Mám nezdravé sklony k nostalgii. Ale nemůžu za to.
Dneska jsem po dlouhé době zapnula starý počítač, protože jsem z něj potřebovala písničky do mého nového mp3 přehrávače. Načež se strhla neuvěřitelná lavina vzpomínek.

Měla jsem takovou utkvělou představu, že vám o sobě musim dát vědět. Vím, že vy se bez toho v klidu obejdete, ale to je vedlejší. Takže: poslední dny byly krásné, není si na co stěžovat, určitě stojí za zmínku night-movie-party u Gee. Ve složení Karla, Gee a Krossič (plus já, samosebou).

Překvapuje mě, kolik lidí je touhle dobrou vzhůru.......

A vás asi moc nepřekvapí, že já jsem v tuhle hodinu poslední dobou vzhůru každej den, co? :D

Zavři oči a jdi spát,
vždyť už bude skoro den...
(...)
Já budu chodit po špičkách,
snad tě tím nevzbudím,
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím...

Tak jsem usoudila, že ta písnička je pěkná blbost. Pokud už bude skoro den, znamená to, že slunce vyjde v tmách co nevidět. To už snad nemá cenu, aby to ta holčina zkoušela. Já teda nevim, co si o tom myslíte vy, ale nechat někoho usnout a vzápětí ho zase budit, jen co trochu zabere (byť sebekrásnějším polibkem), je teda podle mě docela sadismus! :D