No a je to tady, další rok u konce. To to letí....
Lámala jsem si hlavu s tím, co vám do toho příštího roku popřeju, aby to bylo třeskutě originální a vtipné... a když jsem si jako inspiraci otevřela silvestrovskej článek z minulého roku, zjistila jsem, že na něm nemám potřebu nic měnit. Pořád vám přeju úplně to samé, přeju to vlastně i sama sobě. Takže ho sem zkopíruju (samozřejmě s malou úpravou číselných údajů) pěkně i s obrázkem, abych vám to připomněla, protože je mi jasný, že na to, abyste si ten článek z minulýho roku našli sami, jste moc líný. =P

Přátelé, kamarádi! (doufám, že vám nevadí, že jsem si dovolila použít zde repliku z onoho úžasného českého filmu)
Tak se nám opět rok s rokem sešel... někdo je rád, že ten s osmičkou na konci odprejskne do věčných lovišť, někomu bude strašně chybět. Někdo se na ten s číslem devět těší, někdo ne, někomu je to jedno. Tak vám, dobří lidé, přeju:

Věříte, že je možný přijít z práce domů a říct si: "I love my work!"? Já teda ne. Nevěřila jsem. Ale po pátku je to prostě přesně tak! Hustý!

Napsala bych o dnešku, jelikož to bylo fakt jakože hodně AKČNÍ... ale nemůžu. Prostě sem tak unavená, že to nejde. Jindy, ju? :)

Poslední dobou furt twítkuju, než bych se dokopala k tomu napsat sem něco delšího než 140 znaků a smysluplného. Koho to tu vlastně zajímá, brácho, kámo, čéče?!

Tak jsem vám, milí čtenáři, chtěla jen oznámit, že jsem ztratila veškeré zbytky svojí normality. Já jsem totálně zblázněná.. každou buňkou svého těla. Aaaaaaa! <3