Jak si tak sedím v práci a nemám co dělat (ostatně jako vždy), dostala jsem najednou hroznou chuť psát si zase blog každej den. Psát sem blbosti, články o dvou větách, dávat sem obrázky, fotky, videa, písničky, občas napsat mega dlouhej článek, co ho málokdo přečte do konce, občas změnit design, diskutovat s ostatnímy blogery...

Hele, lidičky, já jsem si dobře vědoma toho, že všichni k smrti rádi čtete můj blog.. že slintáte nad každým slovíčkem a rozplýváte se nad všemi mými novými slovními spojeními, že milujete tuty slunečnice nahoře a vždycky se těšíte, jakou hudbu si pro vás připravím. Já vím, že když se tu dlouho nic neobjeví, tak strádáte, špatně spíte, jste podráždění a nemůžete se soustředit. Máte tudíž právo se na mě teďka zlobit, protože to psaní opravdu zanedbávám. Jenomže... času málo a konkurence blogu šlape na paty. Nojó, zasvěcenější už vědí... jsem příšerná. Kámoš mi povídá o Twitteru, říkám si - né, to mě nebude bavit. Ha, dneska sem tam furt. No a pak mi kamarádka píše o facebooku. Tak si říkám, že taková pitomost není nic pro mě, že éru takových těch... libimseti, ukazse a lide.cz mám za sebou... no a ono ne! Facebook je sice trošičku něco jinačího, ale v podstatě ani moc ne. Tudíž mou vrcholnou denní zábavou je teď virtuální šťouchání do kamarádů a vyplňování různejch testů, aby se mi výsledek ukázal na profilu.

Zase uplynula spousta času a já sem nenapsala nic, vůůůbec nic. Ale já fakt nemám čas. Domů teď jezdím prakticky jen přespávat plus v neděli regenerovat. Ale nestrádám, spíše naopak. Je mi fajn. Brzo nastane čas hned několika velkých momentů, které si zatím nechám pro sebe (no některý si pro sebe nechám na furt).

Jak tak koukám, už jsem se doooooooost dlouho neozvala... což je škoda, protože se toho děje hrozně moc. A jak jsem zjistila.... hlavní důvod, proč píšu blog je, že MILUJU, když si čtu třeba rok starý články. Je to úúúžasná pokladnička všech vzpomínek...

No tak aspoň v krátkosti:

Miluju prázdniny, páč si furt někde lítám... teď jsem se zase vrátila z chaty, zejtra jedu na vodu... ne, že by se mi tam uplně nejvíc chtělo, ale slib je, bohužel, slib.. a jo.. vlastně se mi chce.. těšim se tam. Krumlov je krásné město. :D Ale ne fakt... bude prdel... snad. =o) Jestli jo, nebo ne.. to se samozřejmě dozvíte... pokud budete chtít... až se vrátím. Pak už snad nebudu furt lítat po všech čertech, najdu si brigádu a budu poslušné, doma jsoucí děvče... mějte se, amigos bloggeros!