Ten papírek jsem našla při uklízení. A je to naprosto debilní příběh. Jenomže jsme to psaly s Kath někdy ve škole. A to je nostalgie jak prase. Tak to klidně nečtěte, ale myslím, že Kath a mně to udělá radost......

Kdyby se touhle písničkou řídili všichni, bylo by všechno mnohem jednodušší....

Jak se říká, láska dává.
Nemožné se možným stává.
Co, když už spíš jenom bere?
Poslat lásku do prdele.

ČTVRTEČNÍ ŠKOLNÍ BLUES

Slunce svítí,
kvete kvítí,
to vše je nám skryto.
Sedíme tu,
nudíme se
a je nám to líto.

Dneska jsem se za prvé nudila a za druhé měla chuť kreslit, ačkoli jsem totální antitalent. Pokud mi něco nejde, je to rozhodně kreslení a malování. Nicméně jsem se rozhodla pustit se do kresby obličeje (přece nebudu troškařit)... a... nikdy v životě jsem žádný takhle podrobný obličej nenakreslila. Já vím, sice je celej technicky špatně, protože já nemam o tajemstvích techniky kresby ani potuchy. Takže vy, co kreslit umíte, si nechte svou kritiku. Nehodlám se tomu věnovat, prostě to byl jen náhlej zkrat. :)
Nicméně si myslím, že nic lepšího jsem v životě nenakreslila (z čehož si můžete udělat obrázek o tom, jak to je s mojí kresbou zlé :D ).

O UČENCI VĚČNÉM

Učil se a studoval,
kariéru budoval.
Nikdy do hospod nechodil,
dívky si domů nevodil.
Byl zakřiknutý malý student...