Opět uběhlo pár dní a hle, už zase píšu.  Musím říct, že to své "předsevzetí" poměrně dodržuju... nakonec budu mít ještě článků za prosinec víc, než za celý zbytek roku. xD

Stále nepřestávám vycházet z údivu, že už je ten prosinec... jak jsem dneska psala v práci všude to datum 11.12.2009, pokaždé jsem si musela říct - omg, za TŘINÁCT dní jsou Vánoce!!

Návštěva u babičky a dědy se neobešla bez výslechu, za který by se nemuseli stydět na kdejaké policejní stanici. Ovšem věta: "A kdy bude svatba?" - NO TAK TO NAS*AT. Never, never, NEVER! Prostě jen proto, že to NIKDY nebyl můj sen, tak, jak to maj všechny NORMÁLNÍ holky. Tak holt nejsem normální, no mam se z toho zbláznit?! =D

Zítra mne čeká vstávání do práce.

Tak vám nevím, jestli je to pouze tím, že je ta pitomá, pitomá, PITOMÁ neděle, kterou vždycky z duše nenávidím anebo taky trochu něčím jiným... ale jsem mrzutá až skoro lítaj blesky. A vlastně moc dobře vím, že za tohle nemůže jenom neděle, že za to může něco víc... a nejhorší na tom všem je, že tentokrát ne neděle, ale JÁ za to můžu hlavně... protože jsem pitomá, pitomá, PITOMÁ! Ani netušíte jak...

A

A opět po více než dvou měsících. Škoda, že tenhle blog nezásobuju neúnavně blbostma z mého života, protože možná právě ty, co se mi dějí poslední měsíce, bych si jednou ráda pamatovala... nu což, pozdě...

Mám se fajn. Víc než fajn. Skvěle. Škola? BOMBA! Nelituju, že jsem odešla z té minulé, tahle je... no jedním slovem skvělá. A spolužáci jakbysmet, poznala jsem v jednom

Nebojte se, lidičky, jsem stále na živu. A mám se fajn. A brzo napíšu dlouhej a upřímnej a kdovícoještě článek. No a teď jdu spát. A když myslim Alive, tak jakože.... I feeeeel so ALIVE!!!! :) Enjoy! :)

Najednou mám takovou blogově sdílnou náladu a to přesto, že vůbec nemám nic zásadního na srdci. Asi proto, že jsem si včera přečetla všecky články od června 2008 do teď. Zas jsem měla pocit, že před tím skoro rokem jsem byla úplně jinej člověk než teď. Totálně. Trochu změna stylu, nějaké názory... ale bylo to nesmírně vtipný. Jako já vím, že je strašlivě selfish o vlastních článcích tvrdit, že jsou vtipný...

Skoro dva měsíce nic. No nebojte, jsem živa a teď už i docela zdráva. Dnes jsem při pití svého espressa z mašinky na espresso s javorovým sirupem změnila záhaví blogu... doufám, že vám kávové téma není proti srsti. :)

Hudbu miluju asi nejvíc ze všeho (ne víc než rodinu a přátele, ale víte, jak to myslim...). Je to prostě kus mého života, nedokážu nic neposlouchat. Jsem bez toho nervní. MP3 přehrávač si s sebou beru i na procházku se psem. Kdyby se mě někdo zeptal, bez čeho bych nemohla žít, neřekla bych bez čokolády, neřekla bych bez kafe, dokonce ani bez sexu (překvapivě, džíno! :D)... řekla bych, že bez hudby.